GYNEKOLOGIE A PORODNICTVÍ

Výsledky perinatální péče v ČR za uplynulý rok

Z prezentace MUDr. Petra Velebila, CSc., která zazněla na webináři PERINATOLOGIE V ROCE 2020, kterou uspořádala Sekce perinatologie a fetomaternální medicíny ČGPS ČLS JEP.

17. 6. 2021 Perinatologie v roce 2020
Úhrnná plodnost se podle dat Českého statistického úřadu pohybuje v České republice v posledních letech na úrovni 1,7 dítěte na jednu ženu, přičemž průměrný věk prvorodiček se neustále zvyšuje a nyní přesahuje hranici 29 let. Tomu, jakých perinatálních výsledků bylo v roce 2020 dosaženo na tuzemských porodnických pracovištích, se na on-line webináři pořádaném koncem dubna Sekcí perinatologie a fetomaternální medicíny České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP, věnoval MUDr. Petr Velebil, CSc., vedoucí Perinatologického centra Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze.

 

Jak vyplývá z dat dotazníkového šetření mezi tuzemskými porodnickými pracovišti, již poslední čtyři roky je patrný snižující se trend počtu porodů, který je však podle MUDr. Velebila očekávaný. V roce 2020 přitom bylo zaznamenáno 108 190 porodů, což je o zhruba dva tisíce méně, než tomu bylo předloni (110 341 porodů).

„Pokud bychom se na výsledky perinatální péče podívali z pohledu definice perinatální úmrtnosti platné od dubna 2012 a zahrnující všechny plody od 500 gramů výše, vidíme, že v loňském roce činila perinatální úmrtnost 5,08 promile, což je o něco více než v předchozích dvou letech. Dlouhodobě se ukazuje, že zásadně, zhruba ze čtyř pětin, se na tomto výsledku podílí mrtvorozenost. Je to tedy oblast, na kterou by měla být naše pozornost soustředěna především.“ komentoval MUDr. Velebil. Naopak podíl časné novorozenecké úmrtnosti (do 7 dnů od porodu) na perinatální úmrtnosti zůstává stabilně na vynikající úrovni okolo jednoho promile a významně se v posledních deseti letech nemění ani podíl vrozených vývojových vad plodu.

„Významným faktorem, který ovlivňuje perinatální úmrtnost, je počet předčasně narozených dětí. Tento údaj v našich datech k dispozici nemáme, nicméně na populační úrovni mu velmi dobře odpovídá frekvence novorozenců s nízkou porodní hmotností. Ta byla v roce 2013 na hodnotě 8,3 % a postupně klesla až k hodnotě 6,9 % v roce 2020, přičemž největší úbytek byl evidován v kategorii novorozenců s hmotností 2 000 až 2 499 gramů,“ konstatoval MUDr. Velebil s tím, že podle European Perinatal Health Report 2015 medián míry nízké porodní hmotnosti v Evropě činil v té době 7,3 %.

 

Předčasné porody

Pokud se týká předčasných porodů, ve dvanácti perinatologických centrech intenzivní péče byl v roce 2020 podíl novorozenců s hmotností pod 2 500 gramů průměrně 11,57 %, pod 1 000 g pak 1,24 %. Tyto výsledky jsou pochopitelně vyšší, než je celostátní průměr, neboť rizikové těhotné jsou centralizovány do těchto vybraných pracovišť. MUDr. Velebil dále upozornil na nárůst specifické mrtvorozenosti v kategorii do 2 000 gramů a snížení v kategorii od 2 000 do 2 499 gramů. „V roce 2020 bylo nejvíce zemřelých v děloze mezi dětmi s hmotností 500 až 749 gramů, konkrétně 121 z 274 narozených, nejméně pak v kategorii novorozenců s hmotností nad 4 000 gramů – pouze 8 případů z 9 468,“ dodal přednášející s tím, že v každé z ostatních hmotnostních kategoriích bylo mrtvě narozených dětí cca 40 až 60 za rok.  

MUDr. Velebil taktéž zdůraznil, že z hlediska transportu in utero se Česká republika dlouhodobě pohybuje na špičkové světové úrovni, neboť je do perinatologických center intenzivní nebo intermediární péče soustředěno přes 90 % předčasných porodů, jak ukazuje tabulka. Za zmínku stojí, že v porovnání s rokem 2019 došlo loni k poklesu „inborns“ v kategorii 750 až 999 gramů a ke zvýšení podílu těch, kteří se narodili jinde a do center byli dovezeni krátce po porodu („outborns“). Ke zlepšení centralizace naproti tomu došlo u nově narozených dětí s hmotností 500 až 749 či 1 000 až 1 499 gramů. Do center se pak nedostane jen velmi nízké procento novorozenců s hmotností pod 1 500 gramů, přičemž v roce 2020 to bylo 0,6 % v kategorii 500 až 749 gramů (oproti 4,2 % v roce 2019), 2,9 % v kategorii 750 až 999 gramů (oproti 0,4 %) a 0,7 % v kategorii 1 000 až 1 499 gramů (oproti 0,6 %).

„Pokud bychom se na transport in utero podívali s ohledem na časnou novorozeneckou úmrtnost, zjistíme, že se v loňském roce se oproti tomu předloňskému zvýšila zejména v kategorii 750 až 999 gramů, mírně i v kategorii 500 až 749 gramů. Abychom však tato čísla nepřecenili, musíme si uvědomit, že to představuje 7, resp. 2 úmrtí navíc, ze zhruba 200, resp. 40 zemřelých obvykle každý rok,“ vysvětlil MUDr. Velebil.

 

Císařské řezy a instrumentální porody

V další části svého vystoupení se zmínil o vývoji počtu císařských řezů. Opět nejprve připomněl European Perinatal Health Report 2015, podle kterého činil medián míry těchto výkonů 27 %, přičemž v České republice to bylo 26,3 %. Od té doby u nás došlo k redukci porodů per sectionem caesaream až na hodnotu 24 % v roce 2018 a následně k drobnému vzestupu na 24,8 % v roce 2020. Celkovou míru císařských řezů podle MUDr. Velebila ovlivňuje velmi mnoho parametrů. Z hlediska hmotnosti novorozenců se ukazuje, že nejvíce jsou sekce využívány v kategorii 1 000 až 1 499 gramů (až v 75 % případů), 1 500 až 1 999 gramů (až v 65 % případů) a 750 až 999 g (až v 60 % případů). „Tyto skupiny jsou ovšem nejméně zastoupené. Naopak nejpočetnější jsou kategorie novorozenců s normální porodní hmotností, kdy k celkovému absolutnímu počtu sekcí přispívají především ti, kteří váží 3 000 až 3 999 gramů,“ komentoval MUDr. Velebil a dodal, že v posledních čtyřech letech je každoročně provedeno asi 26 000 až 27 000 císařských řezů, v roce 2020 jich bylo přesně 26 848.

Zajímavým údajem je rovněž vývoj počtu klešťových porodů a porodů vakuumextrakcí. V roce 2019 byl ze všech porodů podíl těch instrumentálních na úrovni 3,1 %, což je v evropském kontextu jednoznačně nízké číslo. V roce loňském bylo zaznamenáno navýšení o dvě desetiny na 3,3 % – v převážné většině případů šlo o vakuumextrakce (cca 85 %), indikace porodů per forcipem se totiž posupně snižuje již od roku 2011. V používání extrakčních operací přitom nejsou mezi perinatologickými centry a ostatními pracovišti zásadní rozdíly. Podle MUDr. Velebila je také potěšitelná skutečnost, že v uplynulých třech letech nedošlo ke zvýšení podílu poporodních hysterektomií, který se pohybuje okolo 0,05 %.

 

Vícečetná těhotenství

Další důležitou zprávou je, že nenarůstá podíl vícečetných porodů – ani v centrech, ani na ostatních pracovištích. Od roku 2010 je patrný klesající trend z hodnoty 2,13 % až na hodnotu 1,33 % předloni, resp. 1,35 % v roce 2020. „Zajímavé je, že právě v roce 2010, kdy jsme měli nejvyšší podíl vícečetných porodů z celé Evropy a také největší zastoupení dvojčat, takřka 2 500, jsme se loni dostali na významně nižší číslo 1 456, což představuje zhruba 40% redukci,“ poznamenal MUDr. Velebil s tím, že trojčat se pak v loňském roce narodilo pět. V této souvislosti mj. zdůraznil, že právě vícečetná těhotenství jsou v porovnání s jednočetnými spojena s cca 2–3násobně vyšší perinatální mortalitou (v jednotlivých letech jsou patrny značné výkyvy), na níž se takřka symetricky podílí jak mrtvorozenost, tak časná novorozenecká úmrtnost. V trieniu 2004 až 2006 činila hodnota perinatální úmrtnosti téměř 16 promile, výrazný pokles byl evidován v letech 2010 až 2012 a 2013 až 2015, konkrétně na 11,3, resp. 11,5 promile. V následujícím trieniu došlo ke zvýšení na 14,8 promile a za poslední dva roky je viditelná stagnace perinatální úmrtnosti u vícečetných porodů (zejména dvojčat), neboť dosahuje 12,2 promile (mrtvorozenost 6,5 promile + časná novorozenecká úmrtnost 5,7 promile).

MUDr. Velebil dále uvedl, že oproti jednočetným graviditám se u těch vícečetných až 10násobně častěji rodí děti s nízkou porodní hmotností, tedy 5,46 % oproti 59,93 %, a zhruba 3násobně častěji je indikován porod císařským řezem, to znamená 24 % oproti 80,8 %, jak vyplývá z dat pro rok 2020.

Ukazuje se rovněž, že loni přišlo na svět 0,4 % monochoriálních monoamniálních (mono-mono), 22,1 % monochoriálních biamniálních (mono-bi) a 77,5 % bichoriálních biamniálních (bi-bi) dvojčat, což jsou údaje obdobné jako v roce 2019. „Naprosto klíčové je soustředit tato těhotenství do perinatologických center intenzivní a intermediární péče, zejména pak skupinu mono-bi dvojčat s ohledem na možný rozvoj komplikací,“ zdůraznil MUDr. Velebil s tím, že centralizace v České republice probíhá výborně, neboť v roce 2020 se v centrech narodilo 93,8 % mono-bi dvojčat (předloni 94 %), 100 % mono-mono (předloni 86 %) a 77,8 % bi-bi dvojčat (předloni 75 %).

 

Co se daří

Na závěr svého vystoupení shrnul, že se v naší republice daří držet nízkou úroveň perinatální úmrtnosti okolo 5 promile, přestože došlo k nepatrnému meziročnímu nárůstu, dále vysokou míru centralizace rizikových a patologických těhotenství a novorozenců a taktéž dosahovat výborných výsledků neonatologické péče. „Nesmírně důležité je, že s námi spolupracují primáři všech českých porodnických zařízení i regionální perinatologové a poskytují data, abychom vůbec byli schopni mít takto rychle k dispozici souhrnné údaje o poskytované perinatologické péči,“ konstatoval MUDr. Velebil.

 

Tento text byl poprvé uveřejněn v časopisu GYNEKOLOGIE A PORODNICTVÍ, vydání 2/2021

 

Přečtěte si další texty z webináře PERINATOLOGIE V ROCE 2020

Těhotné a covid-19

Inovace komplexní péče o těhotnou ženu v ČR – krátce, stručně, aktuálně

Činnost výboru Sekce perinatologie a fetomaternální medicíny v roce 2020

Získejte maximum.
Prémiový obsah a bonusy
pro praxi