Paternalismus nebo profesionální partnerství v českém zdravotnictví aneb opravdu hra není složitá?

Považuji za důležité reagovat na článek s názvem „Metodika organizace Komplexní péče o těhotnou ženu v České republice“ vydaný v časopise Gynekologie a porodnictví 2/2021[1].
Na začátek předesílám, že nejsem lékařka či zdravotnická pracovnice. Zdravotnictvím se zabývám z pohledu práva, a to v rámci působení v Kanceláři veřejného ochránce práv.
Domnívám se, že i pohled právníků může být pro zdravotnický personál užitečný, ne-li nezbytný, co se týká jejich práv a povinností a zároveň povinností a práv pacientů. V žádném případě bych si netroufla polemizovat nad odbornými medicínskými závěry, avšak při pročítání zmíněného článku jsem narazila na tvrzení, která nemohu ze své pozice nechat nepovšimnuta.
Autoři do článku zahrnuli „Ilustrační modelový příběh o Těhotné ženě, Registrujícím gynekologovi, Specializovaném zdravotnickém pracovišti a Porodnici aneb ,Hra není složitá‘.“ Co se týká kompetencí a zodpovědnosti jednotlivých rolí, autoři připodobňují situaci k rodiči (registrující gynekolog) a nezletilé dceři (těhotná žena), která zahájila povinnou školní docházku, její „odměnou“ je školní výlet nebo škola v přírodě (porod).
Ačkoliv autoři uvádí, že se jedná o nadsázku, mně takové tvrzení připadá i s nadsázkou jako nebezpečné, pokud si ho člověk špatně vyloží.
Ráda bych proto tímto zamyšlením nabídla jiný pohled na problematiku a upozornila na možné dopady takového výroku.
Pro jasnější představu o tom, co není se zmíněnou metaforou úplně v pořádku, je potřeba vymezit povahu vztahu lékaře a pacienta. Po dlouhá staletí byl respektován paternalistický přístup lékaře k pacientovi, který přiznával lékaři pomyslné nadřazené postavení. Od tohoto vztahu se však začalo upouštět, důraz se začal klást na autonomii vůle pacienta, jeho přání a vztah se postupně začal rozvíjet do modelu profesionálního partnerství. Bohužel ani dnes není takový vztah ještě plně vyvinutý a můžeme se setkat s pozůstatky paternalistického přístupu.
Za velmi nešťastné považuji přirovnání těhotných žen k nezletilým dcerám.
Všechny ženy přeci nejsou žádné nezletilé děti, které nejsou schopné rozhodovat o sobě ani o svém dítěti. Těhotné a rodičky jsou v rozsahu své svéprávnosti schopné rozhodovat o sobě a svém dítěti. Jsou plně schopné rozhodnout, co se bude dít s jejich tělem, a při zásahu do jejich integrity je třeba jejich souhlas.
Ostatně zletilostí se člověk stává plně svéprávným. To se děje zpravidla dosažením 18. roku věku.
Pokud je lékař přesvědčený o tom, že nějaký zákrok, který žena odmítá, je potřebný, měl by jí trpělivě vysvětlit jeho benefity, možné alternativy a snažit se společnou diskuzí přesvědčit o jeho potřebě místo toho, aby zákrok provedl nehledě na přání rodičky. Věřím, že mnoha lékařům to, co píšu, přijde přirozené a běžně takto postupují. Ze své praxe v Kanceláři veřejného ochránce práv, kdy přicházím do styku se stížnostmi na poskytnuté zdravotní služby, mohu říct, že stížnosti na péči poskytnutou v souvislosti s těhotenstvím a porodem jsou jedny z nejčastějších. Nejsou přitom ojedinělé námitky, že lékaři postupovali proti vůli rodičky a neměli k zákrokům informovaný souhlas pacientky. Naopak zákroky provedené bez informovaného souhlasu a přímo v rozporu s vůlí rodičky jsou na denním pořádku.
Přitom platí, že aby byl zásah do integrity člověka zákonný, vyžaduje se jeho souhlas. Při poskytování zdravotních služeb je třeba svobodný a informovaný souhlas pacienta zajistit. Svobodný souhlas musí být dán bez jakéhokoliv nátlaku. Informovaný souhlas je takový, pokud před jeho vysvětlením byla pacientovi podána informace podle § 31 zákona o zdravotních službách [2].
Toto ustanovení stanoví poskytovateli zdravotních služeb mimo jiné povinnost informovat pacienta o jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích. Pacient by se měl dozvědět i o alternativách plánovaného zákroku a jejich důsledcích.
To, že se setkáváme s případy, kdy lékaři využívají bezbrannost pacientů v některých situacích a rozhodují za ně, i to, že se setkáme s přirovnáním rodiček k nezletilým dcerám, je naprosto alarmující, vezmeme-li v potaz, že patříme mezi vyspělé společnosti a celkově je české zdravotnictví na velmi vysoké úrovni. Nepopírám však, že někteří pacienti mohou rozhodování o dalším postupu po lékaři vyžadovat.
Pokud ale lékaři nebudou pacienty považovat za sobě rovné a nebudou respektovat jejich rozhodnutí (i když si myslí, že nejsou v daný okamžik správná), nemůžeme české zdravotnictví posunout do bodu, do kterého bychom měli spět.
Člověk by řekl, že jsme se poučili z následků nezákonně provedených sterilizací, které jsou až nyní aktuálním tématem, přestože se bavíme především o skutečnostech z minulého století.
A pokud i přes tuto naši smutnou minulost zastávají naši lékaři názor, že pacienti jsou jako nezletilé děti a je nutné je „vodit za ručičku“, nemohou o sobě rozhodovat a jen lékař je autorita, upřímně Jsme paternalistický přístup příliš neopustili.
Závěrem bych ráda apelovala na všechny lékaře, ke kterým vzhlížejí nové generace, nastavte české porodnictví tak, abychom se posouvali dopředu, mluvte se svými pacienty, chtějte po nich, aby všemu porozuměli, kladli dotazy a sami se rozhodli o tom, co se s jejich tělem bude dít.
Zároveň studenti, vy jste ti, kteří mohou buď pokračovat v zajetých kolejích, nebo bojovat za změnu a s čistým svědomím svým potomkům vyprávět o tom, jak jste se podíleli na změně k lepšímu.
Nakonec ta „hra“ možná opravdu nebude složitá, pokud se konečně oprostíme od paternalismu a budeme pohlížet na pacienty jako na sobě rovné bytosti s výsostným právem určit, co se bude dít s jejich tělem (nejedná-li se o situaci, ve které není potřeba mít informovaný souhlas pacienta).

Zdroje:

1 Ľubušký M., Kacerovský M., Pařízek A., et al. Metodika organizace Komplexní péče o těhotnou ženu v České republice. 2021. [online] https://www.gynultrazvuk.cz/
[cit. 4. 10. 2021].

Související právní předpisy:

ČESKO. Předpis č. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky.

ČESKO. Předpis č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky.

ČESKO. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001, Sb. m. s., o přijetí Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně. In: Sbírka zákonů České republiky.

Mgr. Petra Dostálová
Kancelář veřejného ochránce práv
dostalova@ochrance.cz